Státní převrat v jedné z nejbohatších uranových zemí na světě vyvolal v minulém týdnu i v souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině otázky, zda svržení vlády nebude mít vliv na cenu elektřiny a nezpůsobí její zvýšení. Zdá se ale, že můžeme být klidní.
Za poslední tři roky se zejména v některých bývalých francouzských koloniích v Africe ve státech tzv. Sahelu rozhořely náhlé a velmi ostré boje o moc. Za poslední tři roky tak v tomto regionu proběhlo sedm převratů, kdy byly v leckterých případech za velmi nesmlouvavých a tvrdých podmínek svrženi dosavadní prezidenti či panovníci v některých zemích. Do výčtu těchto několika zemí v severozápadní Africe teď patří i Niger, o kterém se za poslední týdny hovoří snad ve všech státech světa, zejména pak v hlavně Evropě. Je to tak jeden z dalších afrických států, kde byl za poslední týden svržen po vojenském převratu prezident M. Bazoum. Niger přitom ještě do tohoto poměrně rychlého převratu byl pro západní země a potažmo pro OSN či NATO velice podstatnou spojkou a supervizorem v této oblasti, a to hlavně vůči radikálním islámským hnutím. Jelikož ale byla před několika dny tamní demokraticky zvolená vláda svržena, tak veškeré dosavadní vazby a smlouvy, a to zejména s mateřskou Francií, jsou od tohoto týdne velmi nahnuté či patrně již nejspíš neplatné. Týká se to mimo jiné také i produkce a následného vývozu uranu a zlata do Francie, a tedy i potažmo do EU. Niger se totiž v této části Afriky nachází v geologicky nesmírně bohaté oblasti, obzvlášť pak na energetické suroviny a také zlato.
A právě veškeré dění ohledně těžby uranu, kterého je Niger pátým největším vývozcem na světě, zajišťoval a zároveň prakticky na pusté poušti vybudoval francouzský státní hegemon Areva. Ten totiž za posledních několik let prostřednictvím dceřiné společnosti Orano v Nigeru zprovoznil největší uranový důl v Africe, který tak přes tuto společnost zajišťoval až okolo 15 % jaderného paliva pro většinu z padesáti šesti reaktorů po celé Francii a až 25 % jaderného paliva pro zbylé státy EU. Pro Francii je to tak po neblahých zkušenostech z minulého roku, kdy se musela vyrovnat se zákazem ruských dodávek energetických komodit do EU v rámci uvalených sankcí, další relativně nepříjemná zkouška. S tou se ale Francie jakožto jaderná velmoc EU s velkou pravděpodobností bez větších následků vyrovná. Důležitým argumentem pro ustálení situace je tak především ten fakt, že každá z jaderných elektráren především pak v Evropě včetně Francie by totiž měla mít svou vlastní zásobu jaderného paliva až na dva roky k dispozici. Navíc Francie je na tom v rámci své diverzifikace dodavatelů jaderného paliva (zvlášť po zmíněné zkušenosti z minulého roku) poměrně dobře. Přibližných 15 % dodávek je sice z uranových dolů z Nigeru, zbylá většina dodavatelů jaderného paliva do francouzských reaktorů je ale prakticky z celého světa. Francie by tak eventuálně mohla během několika týdnů začít navyšovat odběr paliva zejména od svých stálých partnerských států, jako je třeba suverénně největší dodavatel uranu na světě, Kazachstán, který dlouhodobě produkuje již přes 40 % veškeré světové produkce tohoto radioaktivního prvku. Francie a i další Evropské státy by také mohly navýšit odběr paliva i od dalších světových těžařů, jako jsou Kanada, Austrálie, Uzbekistán, USA nebo Namibie. Tito světoví producenti by tak případně svými pravidelnými a stálými dodávkami uranu provoz jednotlivých francouzských reaktorů udrželi na maximálním možném výkonu, aniž by se Francie a potažmo střední Evropa včetně nás musela obávat snížení výkonu některých evropských jaderných elektráren. Další argument, který by měl větší či menší obavy v EU zmírnit je ten, že ani cena silové elektřiny a prakticky ani trh s uranem na celou situaci nijak výrazně nereagovaly. Cena elektřiny se tak v průběhu těchto událostí pohybovala okolo hodnoty 3 350 Kč za MWh. Ke všemu gesto nigerské vojenské chunty, že zastaví veškeré dodávky uranu a zlata do EU má velkou trhlinu, a to tu, že třicet procent z celkové těžby uranu šlo do nigerské státní kasy. Tyto procenta z produkce tak v této zemi, která je jinak poměrně velmi chudá, tvořila významné zastoupení v tamějším HDP. Navíc Orano v rámci celého cyklu od těžby až po zpracování uranu dávalo práci nemalé části tamní populace, což si samozvaná vláda nejspíš v dohledné době začne uvědomovat, jelikož by následně tato situace mohla vyvolat další vlny nevole a protestů tamních obyvatel.
Po odstoupení od tzv. Černomořské dohody ze strany Ruska v průběhu července, která se týká ukrajinského vývozu obilí do především hladomorem postižených zemí Afriky a Blízkého východu, se tak jedná o další velmi důležitou událost tohoto roku. Ačkoliv tato situace na cenotvorbu elektřiny v Evropě nebude mít většího vlivu, i tak by se ale Evropa měla stále držet svého dosavadního plánu. A to především zodpovědně a pravidelně plnit zásobníky plynu napříč evropskými státy, průběžně diverzifikovat jednotlivé zdroje energií, podporovat obnovitelné zdroje energie a také setrvat na postupném zbavování se nepředvídatelných dodavatelů energetických surovin, a to zejména z nestabilních regionů a budovat tím tak svou energetickou nezávislost.
Autor
