V jednom z přechozích článků jsme se věnovali tématu "Co je obsahem kvalitního finančního plánu a proč je důležité ho mít?". Cílem bylo vysvětlit, proč by každý z nás měl nad svými financemi dlouhodobě přemýšlet a plánovat dopředu, jaké benefity nám to přinese a jaké jsou dva praktické směry, kterými se při jeho tvorbě můžeme vydat. A v tomto článku?
Zaměříme se na bližší rozbor základů, které by měly tvořit páteř každého finančního plánu a bez kterých by se žádný kvalitní finanční plán neměl obejít. Přičemž se zaměříme na dva typy situací:
■ Mám vyjasněné konkrétní finanční cíle a vím, že jich chci dosáhnout.
■ Nemám vyjasněné konkrétní cíle. Nevím v tuto chvíli přesně, co v životě chci, ale vím, že chci rozumně hospodařit s financemi a mít se finančně dobře.
Mám vyjasněné konkrétní finanční cíle Tento scénář je jednoznačně lepší než ten následující. Mít zavčasu vyjasněné, jaké jsou moje hlavní životní priority, kdy jich chci dosáhnout, jak moc pro mě v životě znamenají apod., může znamenat rozdíl mezi tím, zda si je splníme či nikoli. Je přirozené, že mnoho z nás ve třiceti letech ještě neví, co budeme chtít dělat, až nám bude padesát nebo šedesát. Avšak pokud si to uvědomíme až např. ve čtyřiceti pěti letech, může být už pozdě, protože vzhledem k výši našeho příjmu už nemusíme být schopni odložit stranou dostatek finančních zdrojů, abychom toho dosáhli.
Pokud tedy své hlavní i méně důležité cíle znám (a opravdu na nich chci pracovat), měla by být struktura finančního plánu následující:
■ splnění hlavních životních cílů
■ investice do zajištění rizik
■ splnění méně důležitých životních cílů
Možná Vás napadlo, proč nejsou body 2 a 3 opačně. Proč nejdříve nepodchytit i méně důležité cíle, abychom měli vyřešeno vše, co v životě chceme (i to méně důležité), a až potom řešit zajištění rizik.
Odpověď je pravděpodobně jednodušší a nudnější, než by mnozí z Vás očekávali: matematika! V ideální světě, kde by každý z nás měl neomezený příjem a neomezené množství finančních zdrojů, bychom všichni byli nádherně zabezpečeni na důchod, naspořili jsme několik milionů dětem, koupili si Porsche a BMW, měli chatu v Alpách a letní sídlo v Miami s jachtou. Bohužel v reálném světě většina z nás tyto možnosti nemá. Často tak musíme volit mezi jednotlivými prioritami a musíme se smířit s tím, že na určité životní kratochvíle jednoduše nejsou peníze. Chata v Alpách je nedosažitelná pro většinu z nás a jachta v Miami pak pro naprosto drtivou většinu.
Musíme jednoduše volit, do čeho má smysl své finance investovat a do čeho ne. A z mého pohledu je jednoznačně rozumnější zajistit, abychom si splnili hlavní, důležité životní priority za současné eliminace rizik, které nám tyto plánu mohou narušit, než cílit na splnění i těch méně důležitých cílů (druhá motorka, bazén na zahradě, vidět pyramidy v Egyptě apod.) a riskovat, že se nám přihodí něco se zdravím, nebudeme vhodně pojištěni, budeme do konce života žít pouze ze sociálních dávek a tím pádem nebudeme schopni odkládat stranou dostatek financí na hlavní životní cíle, protože jednoduše nebudeme mít z čeho.
Rozpočet většiny z nás není neomezený. Když pak v praxi zjistíme, jaké množství financí je třeba odkládat na splnění našich hlavních cílů, abychom si je splnili v plné míře, a na kvalitní zajištění rizik, na méně důležité cíle bohužel často nezůstanou peníze.
Základní stavební kameny finančního plánu by tedy měly tvořit investiční a pojistné produkty. Patřit jsem mohou typicky podílové fondy, investiční nemovitost, Doplňkové penzijní spoření, Dlouhodobý investiční produkt (DIP), pojištění nemovitosti, havarijní pojištění, pojištění odpovědnosti a v neposlední řadě také rizikové (životní) pojištění.
Chci se prostě mít finančně dobře
Tato alternativa je v praxi jednoznačně častější. Má však své výhody i nevýhody. Tvorba finančního plánu je jednodušší, jeho podoba bývá kratší a přehlednější, avšak nepřipravuje nás na konkrétní životní cíle, které se v průběhu let mohou objevit. Není tedy dokonale "ušit na míru" a představuje jakousi obecnější podobu, kterou sice nic nezkazíme, ale k dokonalosti ji ještě něco chybí. Nevěšme však hlavu… pokud si během dalších let své cíle uvědomíme, nic nebrání tomu finanční plán upravit a blíže ho zacílit.
Četnost tohoto přístupu vychází z toho, že mnoho lidí o svém životě dlouhodobě nepřemýšlí. Lépe řečeno nepřemýšlí o své finanční situaci za deset či dvacet let. Většina z nás "jede na autopilota" a žije spíše teď a tady. Na druhou stranu, alespoň z mé zkušenosti, si většina z nás uvědomuje důležitost přípravy na důchod a zajištění rizik, které nás v životě mohou potkat. Ať už máme konkrétní cíle či nikoli, na důchod by se měl zodpovědně připravit každý z nás. Ať už máme konkrétní cíle či nikoli, autonehoda / invalidní vozík / rakovina / vyhoření domu apod. může potkat každého z nás, ať se nám to líbí nebo ne. Podoba finančního plánu je pak následující:
■ příprava na důchod
■ tvorba krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých rezerv
■ zajištění rizik
V tomto případě je důležité analyzovat naši finanční bilanci (rozdíl mezi příjmy a výdaji) a rozdělit naše volné finanční zdroje do správných "obálek", které zajistí vzájemnou provázanost našich osobních financí. Z těchto obálek bychom neměli odčerpávat peníze na zbytné statky, které nepotřebujeme. Měl by být dodržen účel, že kterým byly zřizovány (investice na důchod, spoření na nové auto, spoření pro děti, spoření na rekonstrukci domu za 15 let apod.)
Závěr
Ať už máme vyjasněny své životní priority a cíle či nikoli, neměli bychom s tvorbou našeho fin. plánu otálet. Přistupme k našim financím aktivně, zodpovědně a nejlépe, jak v danou chvíli můžeme. Začněme alespoň s částečnou, dočasnou verzí, která sice nebude dokonalá, ale během let se k ní vrátíme a zdokonalíme. Základní aspekty jsou totiž v obou případech stejné.
Autor
