Není tomu ani týden, co se u nás po novoročním proslovu prezidenta republiky po delší době opět rozpoutala debata o eventuálním přijetí eura a tím pádem také ohledně vstupu naší země do eurozóny. Ať tato ožehavá a mediálně podporovaná debata dopadne jakkoli, či i v budoucnu dojde třeba i k celostátnímu referendu, jako tomu bylo v roce 2003 o vstupu ČR do Evropské unie právě rok před vstupem do Evropské unie, je velmi důležité si připomenout podmínky a pravidla, která předchází uchazečskému státu vstoupit do jednotné evropské měnové unie a která daný stát musí vždy splnit. Jen pro srovnání, ještě před několika málo lety ČR splňovala většinu Maastrichtských kritérií pro přijetí společné evropské měny, a to konkrétně tři ze čtyř. V té době jsme měli ale jednu z nejnižších inflací v celé Evropské unii, dnes je tomu ale prakticky naopak. Ekonomický cyklus nejen v České republice se tak mění a ČR aktuálně ani jedno kritérium pro přijetí eura paradoxně nesplňuje. S tím, že v tomto roce bychom mohli dosáhnout alespoň jednoho kritéria, což se ale v průběhu tohoto roku ještě případně potvrdí.
Jelikož jsme se ale naším vstupem do EU zavázali, že jednotnou evropskou měnu dříve či později v budoucnu přijmeme, tak jsme Vám v tomto článku níže vypsali jednotlivé podmínky a pravidla v rámci tzv. Maastrichtských neboli také konvergenčních kritérií. Ty musí uchazečská země pro přijetí jednotné evropské měny splnit. Zde jsou všechny podmínky blíže rozepsány.
1. Cenová stabilita zboží a služeb uchazečského státu
Cenová stabilita uchazečské země musí být na dvanáctiměsíčním průměru HICP (harmonizovaný index spotřebitelských cen států EU) inflace do 1,5 procenta, a to nad referenční hodnotou, která je průměrem tří států s nejnižší inflací. Splnění tohoto kritéria je však v této době pro všechny nové uchazečské země EU požadující jednotnou evropskou měnu euro za posledních několik dlouhých měsíců velice těžko dosažitelné, jelikož inflace nejen v EU je za poslední období na letitých maximech a ČR s aktuálně jednou z nejvyšších inflací v EU nevyjímaje. Jinými slovy, v rámci této podmínky bychom si museli ještě nějaký ten měsíc počkat, než se vyšší inflace sníží do požadovaného pásma. Za normálních ekonomických okolností a podmínek ale splněním inflačního kritéria totiž uchazečský stát o euro prokazuje svoji schopnost a odolnost obejít se bez kurzu své dosavadní národní měny, a to tedy hned, co se stane novým členským státem v eurozóně a záhy začne využívat euro. Cenová stabilita potenciálního členského státu eurozóny je mimo jiné také potřebná v rámci provádění jednotné měnové politiky ECB.
2. Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb
Dlouhodobá nominální úroková míra (10leté vládní dluhopisy) daného uchazečského státu musí být s úrokovou mírou maximálně do 2 procent nad průměrem vládních dluhopisů tří států s nejlepší cenovou stabilitou minimálně v průběhu jednoho roku právě před šetřením či jakýmsi vyhodnocením právě toho, jestli daný stát splnil i toto kritérium pro přijetí eura. Podrobně sledované úrokové sazby uchazečského státu se pak zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů či srovnatelných cenných papírů.
3. Stabilita měnového kurzu
Stabilita měnového kurzu a také minimálně dvouleté setrvání v tzv. ERM II. ERM II je mechanismus směnných kurzů, do něhož zapojené členské státy musí kurzy svých měn udržovat v povoleném maximálním fluktuačním pásmu, tedy ± 15 % od stanoveného středního kurzu centrální parity k euru. To především z důvodu, aby směnný kurz dané země nebyl vystavován silným tlakům. Zároveň nesmí dojít k devalvaci centrální parity. Potenciální členský stát eurozóny tak musí v ERM II setrvat minimálně dva roky za výše uvedených podmínek. Ty jsou pak také jedním z konvergenčních kritérií, jejichž splnění je nutnou podmínkou pro přijetí uchazečského státu do eurozóny. Je to jakési testovací období trvající minimálně rok před rozhodném finále, zdali daný uchazečský stát udrží stabilitu měnového kurzu a splní tak jeden z dalších parametrů pro přijetí do eurozóny.
4. Veřejné finance
Další kritérium pro přijetí eura je, že vládní deficit daného uchazečského státu musí být do 3 % HDP a jeho veřejný dluh nesmí přesáhnout 60 % HDP. To zejména z důvodu, že narůstající dluh může vyvolat krizi vládních financí, což by následně mohlo poškodit důvěryhodnost eura. Premisou kritéria udržitelnosti veřejných financí tak je předcházet uvedeným rizikům, aby se členskými státy eurozóny stávaly pouze země s konsolidovanými (stabilizovanými) veřejnými financemi. Kritéria ohledně fiskální politiky uchazečského státu se tak opírá o ustanovení Maastrichtské smlouvy. Ta totiž zakazuje členským státům EU hospodařit s nadměrnými schodky.
Autor
