Jaké je to být manažerem v Bidli? A co nám na sebe prozradili naši regionální manažeři?

 

V Bidli právě hledáme na pražskou pobočku team leadera hypotečních průvodců, v Olomouci postrádáme team leadera energetických specialistů a po zbytku ČR potřebujeme vícero team leaderů realitních průvodců, proto jsme se rozhodli vyzpovídat dva z našich regionálních manažerů, Ondru Hroneše a Pavla Koláře, a přiblížit Vám, jak u nás začínali oni. Dozvíte se, co je na manažerské pozici naplňuje, jak jsou v Bidli spokojeni či jak sami sebe vnímají jako manažery. Prozradí nám také, jestli umí více chválit nebo kárat a podělí se i o informace ze svého soukromého života.

 

Popište krátce svůj kariérní příběh – co jste studovali, kde a jak jste začínali, jak jste se dostali až tam, kde jste teď.

Ondra: Při studiu VŠE jsem hned v prvním semestru začal podnikat (dovážel jsem auta z Německa, měl jsem e-shop i květinářství). Po škole jsem si řekl, že se vrátím k vystudovanému oboru (bankovnictví, pojišťovnictví) a narazil jsem na nabídku u Modré pyramidy, kde jsem prvně přičichl k manažerské práci, a přes Lišku jsem nakonec skončil v Bidli.

Pavel: Ahoj všem! Studoval jsem sportovní gymnázium a následně VŠ, kterou jsem z vlastní lenosti nedokončil. Při studiu SŠ a VŠ jsem byl profesionálním sportovcem – cyklistou. Tam se myslím hodně vytvořila moje povaha. Jako první práci jsem začal prodávat tištěnou inzerci po telefonu, takové malé „Wall Street“, avšak když jsem nastupoval, nevěděl jsem, že budu volat cizím lidem – to mě dost děsilo. Pak se to nějak zlomilo a obchod mě začal strašně bavit a zároveň se objevila možnost přidat se k mému současnému týmu.

 

Jaké byly vaše začátky v Bidli?

Ondra: Jako jednoho z prvních přicházejících z Lišky mě to hodně bavilo, včetně proma na tuto změnu. A co se mi líbilo a líbí asi dodnes, je velmi přátelská atmosféra.

Pavel: Byly super. Za všechno vděčím tehdejšímu manažerovi Mírovi Christovi, který mě provedl celým procesem a podpořil ve chvílích, kdy jsem ztrácel hlavu. Bylo mi 22 let a nikdy předtím jsem řádně nepodnikal. Ze společných cest autem ale čerpám dodnes a vlastně jen kopíruji jeho v podpoře současných nováčků u nás v regionu.

 

A jak se vám v Bidli daří/líbí teď? 

Ondra: Výsledky za průměrné 2 měsíce jsou stejné jako výsledky za rok v předchozí firmě, co k tomu víc dodat?

Pavel: Neumím si představit lepší pracovní místo, kde bych se aktuálně chtěl nacházet.

 

Jak zpětně hodnotíte své rozhodnutí být v manažerské pozici v Bidli? 

Ondra: Jen a jen pozitivně. Všude se samozřejmě najdou nějaké mráčky, ale tím, že mám rád volnost, tak si to čím dál víc užívám.

Pavel: Za první půl rok managerování jsem s tím seknul asi 10x. :-)  Tady ale zase musím poděkovat mým současným dvěma konzultantům, a sice našemu regionálnímu řediteli Karlovi, neboť co dnes umím, mám naposloucháno od něj. A pak Míše Kakos – ona ve mně zapálila jiskru to chtít zkusit a projevila mi důvěru, že to můžu zvládnout. Takže zpětně to hodnotím jako nejlepší rozhodnutí mého profesního života, změnilo mi to úplně všechno.

 

Co vás na práci nejvíce naplňuje?

Ondra: Můj pohled se různí, v těle manažera pořád tluče srdce obchodníka. Jako manažera mě hřeje, když vidím úspěchy svých lidí, se kterými jsem byl od začátku. Jelikož jsem sportovec, tak mě také naplňuje, když porážím své kolegy – třeba Pavla :-). Z pohledu obchodníka je to jednoznačně odměna – ať už ve formě upřímného díky od klienta nebo finančního ohodnocení za odvedenou práci.

Pavel: Já jsem již od své první práce měl pokaždé velké štěstí na svého nadřízeného. Vždy mi výrazně zlepšil život. No a dnes mne nejvíce naplňuje myšlenka, že i já můžu pomoci změnit život někomu dalšímu. Nadchnul jsem se pro to a je z toho moje denní vášeň.

 

Jak byste popsali dobrého manažera, jaké má mít podle vás vlastnosti?

Ondra: Měl bych asi popsat sebe, viďte? :-) Myslím, že se to nedá takhle univerzálně říct, ale co vidím jako důležité, je to, že by manažer měl být odborníkem na dané téma, podporou pro své lidi a v ideálním případě i vzorem.

Pavel: Myslím, že každý člověk je esence různých vlastností a podle toho pak musí stavět svůj tým. Pro mě je důležitá férovost. Zároveň myslím, že to nejde dělat pro peníze, takže druhou vlastností by měla být touha pomáhat druhým.

 

Myslíte, že je možné stát se dobrým manažerem, naučit se „řemeslo“, nebo se člověk už jako manažer narodí?

Ondra: Rozhodně se vše dá naučit. Je to stejné jako ve všem jiném, člověk může mít nadání na práci s lidmi, ale pokud je líný, tak je to k ničemu, takže zde hraje velkou roli i pracovitost.

Pavel: Může se jím naučit každý, kdo má srovnané životní hodnoty a kdo má jasnou vizi, co chce dokázat.

 

Vidíte nějaké zásadní rozdíly mezi muži a ženami na manažerských pozicích?

Ondra: Určitě jsou rozdíly k přístupu ve vedení lidí, ale to je spíš o povaze manažera než o pohlaví.

Pavel: Nevidím žádné zásadní rozdíly v tom, jestli má lepší předurčení pro úspěch muž, nebo žena. *Tip pro ženy: buďte v managerování ženami a nesnažte se proměnit v chlapy, tím se připravíte o svoje silné stránky (ženy obecně považuji za dokonalejší stvoření, než jsme my chlapi, takže tak).:-)

 

Myslíte si sami o sobě, že jste dobrým manažerem? Jaké jsou vaše slabiny, na čem si myslíte, že byste měli zapracovat? 

Ondra: Snažím se vše dělat na maximum. Jestli jsem dobrý/špatný manažer musí hodnotit jiní, ale věřím, že za dobu, co to dělám, jsem hodně vyspěl a možná i dospěl. Nevidím svět až tolik černobíle a učím se mít větší nadhled a nebýt takový perfekcionista.

Pavel: Snažím se dělat maximum pro to, abych byl. Jako slabinu vidím, že někdy nedokážu pochopit, že mi lidi nevidí do hlavy a nedělají to, co si myslím, že by dělat měli, i když o tom nemluvím… ale pracuji na tom.

 

Ruku na srdce... je vám spíše bližší udělování pochvaly, nebo pokárání? Jak chválíte/káráte?

Ondra: No, už jsem se naučil i chválit :-)  Ba ne, dělám si srandu. Každý i sebemenší úspěch se snažím u svých lidí vidět a chválit. Ale rozhodně nemám problém říct, co se mi nelíbí nebo co je špatně.

Pavel: Myslím, že jsem managerská „bačkora“, takže pořád chválím. Trestám tím, že nechválím (až na absolutní výjimky).

 

Jak motivujete své podřízené?

Ondra: Každý má jiný motiv a ten se snažím najít.

Pavel: Snažím se, aby se motivovali sami. Pomáhám jim tedy najít, co pro ně je tou motivací. Pak máme každý měsíc nastavené nějaké mini soutěže. Např. ten, kdo udělá nejvíce schůzek, může vybrat charitativní organizaci, kam daný měsíc pošleme peníze, ale jak hodně je toto motivuje neumím říct. Snažím se udělat práci u nás trochu hravou, aby to nebylo jen o vydělávání peněz.

 

Co je pro vás důležité, když si vybíráte spolupracovníky?

Ondra: Vzhledem k tomu, že tým, co momentálně mám, je dost „střelený“, tak je důležité, aby to člověk ustál a zapadl do týmu. Ona psychická odolnost je celkově hodně důležitá pro tuto práci.

Pavel: Snažím se pochopit vnitřní motivaci člověka. Podle toho teprve práci nabízím/nenabízím. Musíme si sednout, nikdy do týmu neberu někoho, s kým bych se nepotkal na osobní rovině, nedává to smysl. Už jsem vyrostl z toho, že bych hledal pouze „sebe“. Naopak mne nyní baví, když vidím, jak každý člen našeho týmu má nějakou roli a krásně se doplňujeme a jsme takový živý organizmus.

 

Jaké slovo si myslíte, že se vybaví vašim podřízeným jako první při vyslovení vašeho jména? 

Ondra: Věřím, že to je slovo „opora“.

Pavel: Já myslím, že si všichni řeknou „prostě Pája“, což v překladu znamená – mladý trhlý kluk, který tomu rozumí a zároveň je pošuk, ale nejvíc je to asi srdcař.

 

Jak nejraději trávíte svůj volný čas? 

Ondra: Hraju fotbal, resp. rád sportuji. Jsem veliký filmový fanda – Marvel forever. Mohl bych jíst 24 hodin denně. Rád si dám dobrou skleničku ideálně ve společnosti svojí přítelkyně. A hlavně si rád užívám života.  

Pavel: Díky manželce jsem se zase naplno vrátil ke sportu, za což jsem moc rád. V zimě skialpy, v létě pěší túry po horách a od příštího roku opět cyklistika (Ježíšek mi objednal kolo). Také jsem rozhodčím hokeje, to mne hodně baví.

 

Závěrem: Prozraďte nám na sebe nějaké tajemství, co o vás ve firmě nikdo neví. 

Ondra: To už by nebylo tajemství, kdybych to prozradil, ne? :-)

Pavel: Kdo mne z firmy zná, tak ví, že já neumím udržet tajemství, takže už jsem všechno vyžvanil.

 

Myslíte si, že je pozice manažera to pravé i pro Vás? Neváhejte se nám ozvat. Vyplňte kontaktní formulář na našem kariérním webu. Budeme se těšit.

Naše stránka využívá cookies. Nejde o cukrovinky, ale soubory, díky nimž není třeba znovu zadávat stejné údaje, které jste už jednou vyplnili.
Rozumím